Jak bychom měli měřit ekonomický úspěch? Kritika konvenčních ukazatelů, zejména hrubého domácího produktu, se šíří již léta, ne-li desetiletí. Environmentalisté dlouhodobě upozorňují, že HDP opomíjí vyčerpávání přírodních zdrojů, jakož i negativní externality, jako je globální oteplování. A jeho neschopnost zachytit neplacenou, ale nepochybně hodnotnou práci v domácnosti, je dalším do očí bijícím nedostatkem. Brzy však mohou být na dosah lepší alternativy.
V roce 2009 komise pod vedením Josepha Stiglitze, Amartya Sena a Jeana-Paula Fitoussiho podnítila úsilí o nalezení alternativních způsobů měření ekonomického pokroku doporučením „dashboardu“ ukazatelů. Od té doby ekonomové a statistici ve spolupráci s přírodovědci vynaložili značné úsilí na vývoj přísných metrik prosperity založených na bohatství, zejména pokud jde o přírodní bohatství. Hlavní myšlenkou je vytvořit komplexní národní rozvahu, aby se prokázalo, že současný ekonomický pokrok je iluzorní, když jde na úkor budoucí životní úrovně.
Za důležitý milník lze považovat rozhodnutí z března letošního roku, kdy OSN schválila statistický standard týkající se služeb, které příroda poskytuje ekonomice. Stalo se tak poté, co ministerstvo financí Spojeného království zveřejnilo recenzi Partha Dasgupta z University of Cambridge, která a uvádí, jak integrovat přírodu obecně, a zejména biodiverzitu, do ekonomické analýzy. Jelikož důsledky změny klimatu začínají být až příliš zjevné, každý smysluplný koncept hospodářského úspěchu v budoucnu bude určitě zahrnovat udržitelnost.
Dalšími kroky v tomto statistickém úsilí bude začlenění měřidel sociálního kapitálu, odrážejících schopnost komunit nebo zemí jednat kolektivně, a rozšíření měření sektoru domácností. Pandemie COVID-19 zdůraznila, jak důležitá je tato neplacená práce pro ekonomické zdraví země. Například US Bureau of Labor Statistics má v úmyslu vytvořit si ucelenější představu o životní úrovni, která zahrnuje hodnotu této činnosti.
Iluzorní ekonomický růst: HDP to už má sečteno
Souhrnná opatření, jako jsou tato, mohou být užitečná při usměrňování důležitých politických rozhodnutí způsobem, který je v souladu se známými ekonomickými koncepcemi. Tento přístup také pomáhá při rozhovoru s představiteli ministerstva financí a obchodními manažery, jejichž podpora dlouhodobější perspektivy prosperity bude nezbytná k dosažení změny.
Mnozí však obhajují uvažování o ekonomickém úspěchu a neúspěchu ve smyslu blahobytu, což je širší a nejasnější koncept. Myšlenka, že politická rozhodnutí by se měla zaměřovat na to, co je v životě lidí v konečném důsledku důležité, je intuitivně přitažlivá. A několik vlád, od Nového Zélandu po Skotsko, nedávno přijalo explicitní rámce politiky blahobytu. Tento přístup však vyvolává ještě složitější otázky měření.
Pohoda závisí na mnoha aspektech životních okolností jednotlivců. Samozřejmě existuje velké množství výzkumů v psychologii a ekonomii o tom, jak měřit blahobyt a analyzovat faktory, které ho ovlivňují. Měření často zahrnuje průzkum spokojenosti lidí s jejich životem nebo úroveň jejich úzkosti. Například Úřad pro národní statistiku Spojeného království sledoval úzkost a depresi během celé pandemie. Avšak zatímco tvůrci politik potřebují k usnadnění rozhodování nějaké souhrnné statistiky shora dolů, takové ukazatele mají svá omezení. Například, zatímco propojení mezi blahobytem a faktory identifikovanými ekonometrickou analýzou – jako například zaměstnanost nebo dobré duševní zdraví – jsou intuitivní, kauzální souvislosti nejsou dobře pochopeny. Depresivní osobě může prospět terapie, jak na to zastánci blahobytu často naléhají, ale důstojné bydlení může být ještě efektivnější. Veřejné politice založené na blahobytu tedy stále chybí teoretický základ.
